Zní to jako klišé, že? Nevěříte? Věřte!
Dostala jsem možnost zúčastnit se tohoto semináře v podstatě za odměnu.
Nebylo o čem uvažovat. Na tento seminář jsem slyšela mnohé pozitivní reference, a jelikož jsem vzdělávací nadšenec, který vynechá málokterou AIESEC akci (a že jich je), bylo rozhodnuto.
Většinou platí (a v mém případě skoro vždy), že pokud má člověk od nějaké události vysoká očekávání, bývá zklamán. Má očekávání byla velká. A k mému podivu byla také naplněna.
Jak působivě shrnout dění na semináři? Seminář byl třídenní, během něhož nás čekala spousta informací velmi interaktivní formou – vzdělání nás čekalo nejen od trenéra, ale i od nás samých, což zvyšovalo naši pozornost a způsobovalo řadu komických situací.
Celou dobu jsme se bedlivě pozorovali a podávali návrhy na zlepšení, což nás vedlo k vyššímu výkonu.
Feedback sem, feedback tam,...
Náplní semináře byla práce na nás samých, snaha kvalitních trenéru (a samozřejmě snaha naše) o zlepšení našich prezentačních dovednosti, o tom, jak vést trénink efektivně, jak zvládat nemilé situace, jak si poradit s různými lidmi, jak vše vizuálně zpracovat a hlavně, jak si to vše dohromady užít a chtít opět trénovat.
První den byl o vzájemném představení se. Čekal nás bojový úkol.
V jedné minutě se působivě představit. Na kameru. Ehm, nevím, jak jste na tom s prezentací před kamerou a publikem vy – já na tom však byla bledě. I když černa barva by to přeci jen lépe vystihla.
Působivé (i zároveň děsivé) na tom bylo, zpětně se pozorovat. Když jsem viděla svůj neverbální projev, slyšela nesmyslný proud slov, který jsem za minutu stihla okolí sdělit (málokdo by věřil, kolik nesmyslů z člověka může za 60 vteřin vypadnout!), červeň ve svých tvářích, nervózní přešlapování na místě, kýčovitý úsměv, snahu o improvizaci, chtělo se mi zmizet. Nebo utéct. Ale zůstala jsem.
Jako zázrakem mě tato situace motivovala k tomu, abych šla do sebe. Abych si víc věřila.
Nejen díky naší schopné trenérce, ale i díky podpoře a dobré atmosféře v našem týmu jsme se všichni jakoby zázrakem do dalšího dne zlepšili. Již jsme věděli, čeho se vyvarovat, jak mluvit, jak se nehýbat, … zkrátka už jsme nebyli úplně ztracení (jinými slovy v pasti) a byl to úžasný pocit.
Rozdíl byl znatelný. Na tváři nás všech se po skupinovém tréninku, který jsme sami v párech vedli, zhostil spokojenější úsměv.
A v neděli? Celý den byl jen o nás o pro nás – našim úkolem bylo vést trénink na libovolné téma a předat nějakou znalost, tipy či informace posluchačům. Byla jsem svědkem velmi netradičních témat, u kterých jsme si smíchy ani nestačili dělat poznámky – Jak vytočit trenéra a jeho publikum?, Jak být šťastnější?, Které aspekty muži na ženách a naopak nemohou vystát?,...Pojali jsme to opravdu důsledně s notnou dávkou metod – názorné ukázky, působivá videa, nazdobené flipcharty a co bylo překvapující pro nás všechny? Dávalo to smysl a užívali jsme si to i my sami. I před tou kamerou, která nám dělala doprovod. A která nám dva dny zpátky dělala takové problémy.
A v čem hodnotím přínos semináře sama na sobě?
Tento seminář mi dal víc, než jsem čekala.
Vyšší sebevědomí, nové kamarády, schopnost komunikovat před lidmi bez větších obtíží, nové interaktivní metody, tvůrčí dovednosti (které jsem ani netušila, že mám a hle!), nesmírnou motivaci a
chuť dál se angažovat a tréninky sama vést v dalších měsících. Třeba se na nějakém potkáme.
Zkrátka,...kouzelné fixy, nádherně vypadající flipcharty, bezva atmosféra, spousta užitečných informací, vzájemná podpora, schopná trenérka, vtipné situace – to vše pro mě znamená TtT.
Díky za úžasné tři dny, AIESEC Brno!
Michaela Gongolová, AIESEC Brno
Leia Mais…
