...aneb rozhovor s Markem Strečkem o jeho cestě v AIESEC
Za devatero zlatými horami, smíšenými lesy a nepřeberným množstvím řek a říček žil byl kdysi mladík jménem Marek. Když se před třemi lety, tou dobou devatenáctiletý, rozhodl vydat se do Brna na studia ekonomie, asi netušil, co ho jednou čeká. Věděl jen, že nemusí být nejrychlejší, aby vyhrál, mnohem důležitější přeci je, aby neztrácel orientaci. Tuhle skutečnost se naučil ze svého nejoblíbenějšího sportu, orientačního běhu. V něm Marek, stejně jako v životě, musel překonat mnoho nejen terénních překážek. A i když se vydal na běh na dlouhou trať, při kterém změnil život nejednomu člověku, v cíli na něj čekalo vítězství.
„A novým prezidentem AIESEC Brno se stává ………. Marek Strečko!“
Ač Markova cesta v AIESEC vypadá jako pohádka se šťastným koncem, neměl to vždycky lehké. V cestě mu stálo pár pomyslných šestihlavých saní, jež musel udolat. Jak na ně vyzrál a pokračoval ve své spanilé jízdě, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Když to vezmeme od samého začátku, proč ses vůbec do AIESEC přihlásil?
Když jsem přišel na vysokou a na začátku září jsem viděl svůj rozvrh, řekl jsem si, že by to chtělo najít si ke škole ještě něco jiného. Zjistil jsem totiž, kolik budu mít volného času. Na prvákovinách jsem pak potkal lidi z AIESEC a nějakým způsobem mě to oslovilo. Zjistil jsem si o něm víc a zalíbila se mi myšlenka dobrovolnictví, protože jsem s tím už měl zkušenost a bavilo mě to.
Jaké byly tvé první dojmy z AIESEC?
Úplně na začátku jsme jeli na konferenci pro nováčky. Měl jsem tenkrát velké problémy seznamovat se a na konferenci bylo plno nových lidí. Poslechl jsem si první přednášky o tom, co AIESEC vlastně je, a jelikož jsem některé věci nikdy neslyšel, donutily mě se zamyslet. Každý večer byl také večírek, což jsem uvítal. Uvědomil jsem si totiž, že to zřejmě nebude jen o práci. Dostal jsem se do týmu. Začal jsem se bavit s lidmi a měl jsem pocit, že už do té organizace patřím. Kolem mě byli stejně staří lidi jako já, ale byli úplně jinde. To mě hodně motivovalo. Hned další den po návratu z konference jsem byl tak trochu v pokušení skončit kvůli problémům doma. Po pár dnech ale nastal zlom, protože jsem začal pracovat a měl jsem ze sebe super pocit, což rozhodlo o mém setrvání.
Kdy sis poprvé všiml, že ti AIESEC dává něco víc?
Úplně první věc, kterou jsem si zlepšil, bylo prezentování před větším publikem. Tím, že jsem dělal prezentace o stážích na hodinách, jsem se dost osměloval. Asi po měsíci jsem pak bez problémů mluvil třeba před třemi stovkami lidí.
Teď jsi v AIESEC Brno třetím rokem, měl si někdy chuť s tím praštit? Případně proč?
Jediná chvíle, kdy jsem uvažoval o konci v AIESEC byla ta hned první týden, jak jsem už zmiňoval. Rychle jsem pak pochytil smysl organizace a práci jsem si vždycky udělal tak, aby mě to bavilo.
Co jsi AIESEC za dobu svého působení obětoval?
Nedá se říct, že bych něco obětoval. Věnuju ale AIESEC opravdu hodně času, takže jsem omezil cestování domů, sportování a tak. Rozhodně však času, který tomu dávám, nelituju. Moje práce mě baví a vidím, že mě někam posouvá.
Jak prezentuješ AIESEC svým přátelům a známým?
Než nastoupíš do funkce prezidenta brněnské pobočky, dokončíš svoji práci jako viceprezident pro oblast kulturních stáží. Co tě na tvojí současné práci nejvíc baví?
Jednak je to možnost seberealizace. Když dostanu nějaký nápad, mám možnost ho představit a s podporou ostatních uskutečnit. Do svojí práce můžu vnášet vlastní nápady a vyzkoušet nové věci. A co mě ještě vážně baví, je strhnutí davu k něčemu, co zrovna chci. To se mi zatím docela daří.
A konkrétně?
Co se stáží týče, nejvíc mě baví jejich představování. A z vedení pobočky a národních aktivit to bylo asi vedení týmu lidí z celé republiky, kdy jsme posouvali koncept stáží někam dál.
Ohledně prezidentování…věděl si, že se chceš stát prezidentem pobočky už od začátku své kariéry v AIESEC nebo to bylo rozhodnutí na poslední chvíli?
Poprvé jsem o tom prezidentování začal přemýšlet potom, co jsem se dostal do širšího vedení. Úplně jsem se ale rozhodl až na konci letošního léta.
Co tě k tomu, stát se prezidentem vedlo?
Věřím si, že mám Brnu co dát a zase ho posunout o kousek dál. Měl jsem taky spoustu nápadů, které bych chtěl za dobu svojí prezidentské působnosti zrealizovat. A v neposlední řadě jsem aplikoval kvůli lidem, jež se mnou do AIESEC šli a jsou teď na pobočce.
Co myslíš, v čem Tě prezidentský post posune, jaké budeš mít výhody oproti ostatním?
Jednoznačně je to práce s lidmi a týmová zkušenost. Kdo nezažil celoroční intenzivní práci v týmu, ten asi nemá to know-how. Potom je to možnost vést pobočku celý rok a nemyslet jen operativně, ale i strategicky. Vést svoje lidi, ne je jen managovat.
V neposlední řadě mě celý rok bude provázet spousta kontaktů s firmami i jednotlivci nejen z ČR, ale i ze zahraničí. A krom zkušenosti vést velkou pobočku dostanu ještě spoustu vzdělání.
Co bys chtěl dělat v budoucnu?
Chtěl by se věnovat buď výuce, anebo bych se rád angažoval v cestovním ruchu.
Chtěl bych pomoct Zlatohorsku, mému rodnému kraji.
A jak si myslíš, že ti AIESEC může pomoci v budoucím životě?
Jednak je to vzdělání, které dostávám, a to hlavně takzvaných „softskills“. Také já sám vzdělávám ostatní, čímž se učím, jak nejlépe předat danou myšlenku a jak pracovat s publikem.
Dál bych chtěl hodně zužitkovat kontakty, jež si stále vytvářím. Mám kolem sebe spoustu mladých aktivních lidí, kteří by určitě byli ochotni se mnou jít do nějakého businessu. A protože si zkouším i nějaký projektový management, už také vidím v mnoha věcech reálné možnosti, které by se daly využít. Takže nejsem takový snílek.
A nakonec jeden brainstorming… Když se řekne AIESEC, jaká první tři slova Tě napadnou?
Zábava, protože jsme studentská organizace a je tady i hodně srandy, nejen práce. Přátelé, protože po nějaké chvilce, když jsem se otrkal, jsem tu potkal spoustu přátel. Zodpovědnost, protože cítím, že za poslední rok a půl více dávám, než si beru. Ve vedoucí pozici chci AIESEC Brno vrátit všechno to, co mi dal.
Mára za své dosavadní působení v AIESEC změnil život nejméně 29 lidem, které poslal na stáž. Hlavně ale změnil život sám sobě. Dokázal se neuvěřitelně vypracovat, nejen v profesním, ale i v osobním životě, a při tom všem se mu daří zachovat si chladnou hlavu. Já osobně bych mu chtěla do nadcházejícího roku plného novinek popřát hodně zdaru a věřím, že vedení brněnské pobočky zdaleka není koncem jeho pohádkové cesty v AIESEC.
Rozhovor vedla Dana Paděrová
Leia Mais…
