Krátká exkurze ve firmě Daikin

Ve středu 23. jsem se jako člen brněnské pobočky AIESEC zúčastnil exkurze ve společnosti Daikin Device Czech Republic, s.r.o. Společnost je součástí japonského koncernu Daikin působícího po celém světě. V Japonsku byla firma založena v první polovině 20. stol. a brněnské pobočka se zabývá výrobou kompresorů ke dvěma typům klimatizace. Když nám už asi po páté jeden z našich průvodců vysvětlil, že dvěma trubičkami se poznají kompresory dvou pístové a jednou kompresory jednopístové, začalo to být jasné i mě. Tyto nezbytné součásti klimatizací Daikin vznikají na švédských valech v průmyslové zóně v Brně od prvního šroubečku až po poslední přetření černou barvou. 

Ač jsme byli připraveni na vstřebávání japonské kultury, v kimonech pracovníci nechodili, japonsky z řadových zaměstanců neumí prý nikdo a katany na zdech také nevisely. Pár zajímavostí ale v montážní hale přece jenom bylo. Hned na začátku mou pozornost upoutala výjimečná pečlivost v systémech práce. Každý pracovník měl v daných sektorech svoji kartu na které byly s fotkou zaznačeny jeho dovednosti na daných strojích tak, aby mistr výroby mohl každé ráno rozdělit operátory ke strojům aniž by musel provádět hlubší plánování večer před směnou. Stejně tak rozmístění veškerých strojů, včetně košů na odpadky a pravidelně rozmístěných barelů s nějakými záchrannými pomůckami bylo bílou páskou pro každý objekt zazančeno již na podlaze, jako i vyznačené koridory pro chůzi atp. Každý byť nepodstatný detail měl zkrátka ve fabrice své místo. Jsem přesvědčen, že by se starší zaměstnanci mohli po hale pohybovat i poslepu. A to je v hale pro 500 lidí co říct. Pracovní postup vychytaný do nejmenších detailů aby se minimalizoval čas ztrát a maximalizovala kvalita výroby. 

Dva velké transparenty s nápisy na způsob "děláme ekologicky šetrné výrobky, šetříme planetu" dávaly jasně najevo, že ani interní PR není opomíjenou součástí práce se zaměstnanci, jako i jednotné pracovní uniformy dávající již z dálky tušit kdo patří ke kterému úseku (výroba, servis strojů atp.). Ekologická šetrnost a kvalita výrobního procesu stojí i za třemi oceněními z řady ISO a ČHK, kterými se firma Daikin může pochlubit. Společnost dávající práci 800 brňáků, neomezující výrou a nepropouštějící ani v době krize, která se zaměřuje na produkci a ne na tunelování investičních pobídek je Brně důležitou součástí trojní výroby. Partnerství s AIESEC Brno, které tomuto výrobnímu kolosu zajistilo již 2 zahraniční administrativní pracovníky je jistě potenciálem rozvoje naší společnosti. 

Pavel Horáček

Leia Mais…

Dva měsíce v zemi hobitů

Jako člen AIESEC Brno získávám potřebné zkušenosti a všechny představy, které jsem před vstupem do AIESEC měl, se vyplňují. Před koncem prázdnin jsem se dozvěděl, že plány, které jsem na prázdniny měl se neuskuteční a tak jsem hledal možnosti, jak svoje prázdniny strávit. Moji zálibou je cestování a tak jsem sháněl možnosti, kam a za jakou cenu se podívat. Po minulých prázdninách strávených v USA jsem přemýšlel, jestli se to dá nějak trumfnout. A potom jsem uviděl nabídku 2 měsíční pracovní stáže přímo pro AIESEC na Novém Zélandě, v hlavním městě, Wellingtonu.

            Upřímně, když jsem podával přihlášku, moc jsem nevěřil v to, že bych se vůbec mohl dostat do užšího výběru kandidátů, natož být vybrán, jelikož vím, jak je Nový Zéland populární, ale ve skrytu duše jsem doufal. Reálně jsem se ale díval po dalších možnostech. Asi týden po podání přihlášky jsem se dozvěděl, že jsem v užším výběru a měl jsem dohodnutý skype meeting, který dopadnul velmi dobře, protože už za dvě hodiny jsem dostal zprávu o tom, že jsem byl vybrán a tak moje cesta na Nový Zéland začala.

            To, že jsem byl vybrán jsem se dozvěděl 14 dní před očekávaným příletem na Nový Zéland, takže najít levné letenky bylo jako hledání jehly v kupce sena. Nakonec jsem relativně „levné“ letenky našel a ještě si udělal výlet do Soulu, přes který jsem letěl. Přesto, že jsem už nalítal spoustu kilometrů, cesta do Wellingtonu byla unavující. Dva 12ti hodinové lety, dva dvou hodinové lety a posun času o 10 hodin byly více než vyčerpávající, ale pocit, že stojím žívý a zdravý na půdě Nového Zélandu mi vlila sílu do žil, kterou jsem víc než potřeboval, protože jsem z letiště jel přímo na národní konferenci JulyCo 2010, kde jsem poznal celý AIESEC Nový Zéland a bylo to nezapomenutelných 5 dnů. Na večerních parties jsem neskutečně zůstaval vzhůru jako poslední, ale to připisuju především té změně času, nic jiného zatím nehledejte. ;)

            Po konferenci jsme odjeli zpět do Wellingtonu a moje „mise“ mohla začít. Chvíli trvalo, než jsem se přizpůsobil novozélandskému pracovnímu trhu a jeho zvyklostem, ale potom jsme to rozjeli. Nejprve jsem ale dva týdny strávili se zaučením nového prodejního týmu, který má velký potenciál a doufám, že bude pracovat pořád stejně, jako když jsem tam byl já. Během mé pracovní stáže pro AIESEC jsem byl na mnoha firemních schůzkách a veletrzích a získal spoustu kontaktů do budoucna. Také, a to především, jsem si ale rozšířil základnu kontaktů v rámci AIESEC a už teď ji hojně využívám.

            Když teď s odstupem hodnotím moje prázdniny, asi jsem nemohl vybrat lépe a doufám, že AIESEC Victoria, kde jsem působil, si myslí to stejné. ;) Ikdyž jsem si musel uhradit letenku, bydlení a stravování jsem měl hrazené. Bydlel jsem v dvou typických novozélandských rodinách a tak jsem taky zjistil, jak to v domácnostech na Novém Zélandu chodí, ale žádné rozdíly jsem nepoznal. Tímto jsem si mohl dovolit po konci mé práce 14 dní pouze cestovat a nikdy jsem nemyslel, že se toho dá za 14 dní tolik stihnout. Výsledkem je procestovaný celý jižní ostrov a kus ostrova severního. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych do toho šel znovu, tak znám jasnou odpověď. Doufejme, že se na Nový Zéland ještě podívám, třeba v národním vedení pro rok 2011/2012.

Petr Pipek

                                                                                             

Leia Mais…

Prvákoviny aneb jak jsem pomáhal prvákům do studia

Už je to 2 roky, co jsem nastoupil do zcela nového prostředí na vysokou školu. Hned na začátku mi start ulehčilo několik dobrých rad od starších spolužáků při dvoudenním setkání Prvákoviny, které pořádá AIESEC Brno ve spolupráci s Poradenským centrem MU. Letos jsem měl příležitost toto setkání připravovat a o zkušenosti získané studiem na Ekonomicko-správní fakultě MU se podělit se spolužáky nastupující do prváku.

V pravé poledne jsme se sešli na fakultě a po nezbytných organizačních informacích jsme šli ven, kde jsme hráli různé hry. Jednak, abychom se poznali jménem a nemuseli na sebe pokřikovat „Hej ty..!“ (Pro slováky: v češtině má toto slovo trochu jiný význam J) a také aby z nás opadl počáteční ostych. Když jsme se trochu poznali (21 jmen bylo velmi těžké si zapamatovat, alespoň pro mě) prošli jsme školou a ukázali si místa potřebná ke studiu, místa užitečná a i některá další. Poslední částí tohoto bloku programu bylo prozkoumávání zákoutí ISu. Co jsme s Jindrou (spoluorganizátor) věděli, to jsme řekli a určitě mnoho toho zůstalo skryto. Však bude ještě dost času (tři nebo pět let) to objevit.

Po náročném odpoledni nás čekala pauza, abychom se potom mohli zase sejít a objevovat krásy nočního Brna. Ať už to bylo v restauračním zařízení blízko škole nebo přímo v centru města. Poslední informací dne bylo, jak fungují noční rozjezdy. Ani po dvou letech mě tento systém nepřestává fascinovat (hlavně hromadný odjezd z Hlavního nádraží).

Druhý den na nás čekalo více pohybu. Při společné procházce městem jsme si ukázali některá důležitá, potřebná nebo jinak zajímavá místa. Zde jsem se od Jindry, rodilého Brňáka, i já dozvěděl spoustu nových informací a Brno znám zas o něco lépe. Poté se účastníci Prvákovin rozdělili do několika skupin a hrou „City Rally“ se vydali poznávat Brno na vlastní pěst.

Takhle nějak jsme strávili společně dva dny. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost, mnoho věcí jsem se naučil a hlavně poznal mnoho nových lidí. Velmi mě bavilo předávat zkušenosti, jak se studuje na naší škole, ostatním. Věřím, že to bylo ku prospěchu. I mně. Třeba se někdy na ESF potkáme ;-). 

Jakub Hejzlar

Leia Mais…