Dva měsíce v zemi hobitů

Jako člen AIESEC Brno získávám potřebné zkušenosti a všechny představy, které jsem před vstupem do AIESEC měl, se vyplňují. Před koncem prázdnin jsem se dozvěděl, že plány, které jsem na prázdniny měl se neuskuteční a tak jsem hledal možnosti, jak svoje prázdniny strávit. Moji zálibou je cestování a tak jsem sháněl možnosti, kam a za jakou cenu se podívat. Po minulých prázdninách strávených v USA jsem přemýšlel, jestli se to dá nějak trumfnout. A potom jsem uviděl nabídku 2 měsíční pracovní stáže přímo pro AIESEC na Novém Zélandě, v hlavním městě, Wellingtonu.

            Upřímně, když jsem podával přihlášku, moc jsem nevěřil v to, že bych se vůbec mohl dostat do užšího výběru kandidátů, natož být vybrán, jelikož vím, jak je Nový Zéland populární, ale ve skrytu duše jsem doufal. Reálně jsem se ale díval po dalších možnostech. Asi týden po podání přihlášky jsem se dozvěděl, že jsem v užším výběru a měl jsem dohodnutý skype meeting, který dopadnul velmi dobře, protože už za dvě hodiny jsem dostal zprávu o tom, že jsem byl vybrán a tak moje cesta na Nový Zéland začala.

            To, že jsem byl vybrán jsem se dozvěděl 14 dní před očekávaným příletem na Nový Zéland, takže najít levné letenky bylo jako hledání jehly v kupce sena. Nakonec jsem relativně „levné“ letenky našel a ještě si udělal výlet do Soulu, přes který jsem letěl. Přesto, že jsem už nalítal spoustu kilometrů, cesta do Wellingtonu byla unavující. Dva 12ti hodinové lety, dva dvou hodinové lety a posun času o 10 hodin byly více než vyčerpávající, ale pocit, že stojím žívý a zdravý na půdě Nového Zélandu mi vlila sílu do žil, kterou jsem víc než potřeboval, protože jsem z letiště jel přímo na národní konferenci JulyCo 2010, kde jsem poznal celý AIESEC Nový Zéland a bylo to nezapomenutelných 5 dnů. Na večerních parties jsem neskutečně zůstaval vzhůru jako poslední, ale to připisuju především té změně času, nic jiného zatím nehledejte. ;)

            Po konferenci jsme odjeli zpět do Wellingtonu a moje „mise“ mohla začít. Chvíli trvalo, než jsem se přizpůsobil novozélandskému pracovnímu trhu a jeho zvyklostem, ale potom jsme to rozjeli. Nejprve jsem ale dva týdny strávili se zaučením nového prodejního týmu, který má velký potenciál a doufám, že bude pracovat pořád stejně, jako když jsem tam byl já. Během mé pracovní stáže pro AIESEC jsem byl na mnoha firemních schůzkách a veletrzích a získal spoustu kontaktů do budoucna. Také, a to především, jsem si ale rozšířil základnu kontaktů v rámci AIESEC a už teď ji hojně využívám.

            Když teď s odstupem hodnotím moje prázdniny, asi jsem nemohl vybrat lépe a doufám, že AIESEC Victoria, kde jsem působil, si myslí to stejné. ;) Ikdyž jsem si musel uhradit letenku, bydlení a stravování jsem měl hrazené. Bydlel jsem v dvou typických novozélandských rodinách a tak jsem taky zjistil, jak to v domácnostech na Novém Zélandu chodí, ale žádné rozdíly jsem nepoznal. Tímto jsem si mohl dovolit po konci mé práce 14 dní pouze cestovat a nikdy jsem nemyslel, že se toho dá za 14 dní tolik stihnout. Výsledkem je procestovaný celý jižní ostrov a kus ostrova severního. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych do toho šel znovu, tak znám jasnou odpověď. Doufejme, že se na Nový Zéland ještě podívám, třeba v národním vedení pro rok 2011/2012.

Petr Pipek